Paloelit, mezolit, neolit, doba bronzová a železná, dlouho
se zdržet u antického Řecka a Říma, přestěhovat národy, nechat přijít Slovany,
nezapomenout na Velkomoravskou říši, podívat se na zoubek Přemyslovcům,
Slavníkovcům, Vršovcům, Municům a Těpticům, přivítat Lucemburky, Jagellonce,
temně pohovořit o době temna, Habsburkové na českém trůně, Rakousko, Rakousko‑Uhersko,
dohoda a spolek a přinejhorším překlepat ještě obě světové války a doufat, že
dál už to do konce toho devátého ročníku nestihneme. A pak na střední ještě
jedno kolečko.
Je vám to povědomé? Výuka dějepisu se často pohybuje právě v
takových kruzích a sám jsem jako žák dvě kolečka absolvoval. Kolegové, kteří se
tomuto zacyklení snaží vyhnout a poctivě vyučují i dějiny moderní, mají můj
obdiv.
Jak ale na výuku dějepisu, jak učit dějiny 20. století? Proč
jsou starověké dějiny relativně populární, ale o historii mladou nemají žáci
zájem? Snad bychom nalezli odpověď ve způsobu, jakým k nám tyto rozdílné
historické etapy promlouvají. Antika nám přináší příběh oblehnuté Tróje, Hanibal
překračuje Alpy se slony. Středověk je plný hradů a hrdinů. Příběh vzestupu Přemyslovců,
Svatováclavská legenda vyprávějící o svátku Kosmy a Damiána a podivuhodný
příběh dvou bratří. Mistr Jan Hus, hybatel osudu Evropy, hrdinní (a
kontroverzní) husité, pod vedením nejlepších vojenských stratégů ve jménu
kalicha odolávají mnohanásobné přesile. Vzestup osobností, Napoleon si
podmaňuje Evropu. I Marie Terezie a Josef II. vypráví příběh o reformách a
proměně země. Ještě národní obrození přináší zajímavé příběhy Josefa Jakuba
Jungmanna a především Václava Hanky a Josefa Lindy. František Josef I. již možná
nemá tolik co říci, ale bitvy u Yperu, Verdunu, Zborova - ty jsou předzvěstí
úžasného a neuvěřitelného příběhu českých legionářů na Rusi. Vznik samostatného
Československa, růžovým hávem viděná První republika, okupace, hrůzný příběh
atentátu, Lidic a Ležáků, bitvy druhé světové války v tichomoří, vylodění v Normandii
a příběhy českých letců ve službách zahraničních mocností, především pak RAF.
Ale dál? Jména bez souvislosti, data, čísla, milníky. Historie jakoby ztratila
dech a přestala nám vyprávět skutečné příběhy, jen holá a prázdná fakta. To, co
nám chybí ve výuce moderních dějin nejvíc, to je právě příběh.
Není to ale tím že by v moderních dějinách příběhy skutečně
chyběly. Jen je najít a předat. A v tom nám pomáhají paměťové instituce,
pracující s tím, co tu po dějinných událostech zůstává. Taková paměťová
instituce může mít podobu středověkého hradu, který s dětmi navštívíme, muzea,
rodného domu Karla Čapka, diskuze se stíhacím pilotem RAF. Ale i zde platí, že
ačkoli jsou nám nedávné dějiny mnohem bližší a mělo by být snadnější uspořádat
diskuzi s pamětníkem roku 68, nežli s vojenským pilotem z druhé světové války,
návštěvy hradů a muzeí přeci jen převládají.
To právě chce změnit institut Paměti národa. Rozsáhlý
digitální archiv jehož cílem je
přehlednou a srozumitelnou formou zpřístupnit individuální svědectví pamětníků
významných dějinných událostí 20. století. Projektu, který vzniká od roku 2006
(a oficiálně funguje od roku 2008) ve spolupráci sdružení Post Bellum, Českého rozhlasu a Ústavu pro studium
totalitních režimů, se krom dalších institucí (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR,
Vojenský historický ústav, Židovské muzeum v Praze, Živá paměť o.p.s., Muzeum
Ústí nad Labem) účastní především mnoho jednotlivců z odborné i laické
veřejnosti.
A co nám Paměť
národa přináší pro výuku soudobých ději na základních a středních školách?
Právě ten kýžený příběh. Jednak jsou to samostatné rozhlasové pořady (příběhy
20. století), které výtečným způsobem kombinují osobní svědectví pamětníků se
sekundárními informacemi a kromě autenticity přinášejí i méně znalým posluchačům základní dějinné
souvislosti a zasazení celého příběhu do kontextu. Dále je to webový portál
pametnaroda.cz, který obsahuje jak již zmíněná svědectví, tak i další
materiály, mapy, fotografie...
Pro moderní výuku je
však velmi inspirující aplikace pro mobilní telefony a tablety (Android, iOS i pro webové prohlížeče), Místa paměti národa. Při současném trendu rozšířit výuku s pomocí tabletů, případně BYOD (bring your
own device), kdy žáci využívají svá zařízení, se jeví tato velmi užitečná. Krom
všeho výše uvedeného dokáže zobrazovat body zájmu na mapě (spolupracuje s GPS).
Není tedy problém například vyrazit na výlet a v místě, ke kterému se váže
některý z příběhů Paměti národa, přečíst základní informace, prohlédnout
fotogalerii, poslechnout si rozhovor případně i celý rozhlasový pořad. To vše
má žák (a nejen žák) k dispozici okamžitě, ve svém zařízení. Může postupovat
svým tempem, svou cestou v souladu se současnou pedagogickou teorií.
Tato stať je jen
krátkým zamyšlením a představením jednoho inspirativního projektu, jedné
zajímavé aplikace. Ale přesto, zkusme vrátit do výuky příběh.
Žádné komentáře:
Okomentovat