Digitální propast

Masivní rozšíření ICT a výrazný růst významu znalostí dal vzniknout informační společnosti, vedoucí mimo jiné k ekonomickému rozvoji. Mimo pozitivních efektů na společnost však v sobě nese i celou řadu nebezpečí, především sociální exkluzi jedinců.

V České republice nemá přístup k internetu 1,4 milionu domácností (asi 32%), v Evropské unii je to zhruba o 8% méně. [1] Celosvětově je to pak více než 4,5 miliardy lidí, kteří nemají k internetu přístup, tedy zhruba dvě třetiny všech obyvatel Země.[2] Mezi lidmi, kteří přístup k informačním technologiím a internetu mají a těmi, kteří nemají, se nalézá digitální propast.

Charakteristika

Definice

Oxsford dictionary definuje digitální propast (též digitální rozdělení, digital divide) jako "propast mezi těmi, kteří již mají přístup k počítačům a internetu, a těmi, kteří ne: existuje digitální propast mezi bohatými a chudými, černými a bílými, pokud jde o používání počítače."[3] Dle OECD se pojem digitální propast "vztahuje k rozdílu mezi jednotlivci, domácnostmi, podniky a zeměpisnými oblastmi na různých socio-ekonomických úrovních s ohledem na jejich příležitosti k přístupu k informacím a komunikačním technologiím a na využívání internetu pro širokou škálu aktivit. Digitální propast odráží různé rozdíly mezi zeměmi i uvnitř zemí."[4]

Historie a představitelé

Cisler tvrdí, že kořeny termínu digitální rozdělení sahají do roku 1996, kdy Amy Harmon, novinář z Los Angeles Times, napsal příběh o rozkolu mezi mužem, který tráví mnoho času on-line a jeho manželkou, která se cítí odcizena kvůli jeho posedlosti počítači. Harmon jej nazval "Digitální propast". Současný obsah tento termín získával přibližně ve stejnou dobu. Allen Hammond, profesor práva na New York Law School a Larry Irving, politický pověřenec u Ministerstva obchodu, který vedl Národní telekomunikační úřad, začali používat termín ve veřejných projevech. Charakterizovali jím rozdělení společnosti na ty, kteří vlastní počítač a jsou on-line a různé třídy Američanů, včetně žen, černochů, indiánů, osob se zdravotním postižením, venkovanů a osob s nízkými příjmy, kteří on-line nejsou a počítač nevlastní.[5] Jak píše Carvin, "ačkoli se v tuto dobu americká střední třída teprve začala seznamovat s možnostmi internetu jako nástroje vzdělávání, veřejného života či zábavy, méně movití občané s nedostatečnými dovednostmi stejné možnosti neměli."[6]

Větší pozornost získal pojem digitální propast až jako politické téma. Uzavírání digitální propasti veřejně prosazoval i Bill Clinton například ve své poznámce z roku 1999, citované mimo jiné v E-Commerce Times: "Hospodářská soutěž a technický pokrok snižuje náklady na pořízení počítače a přístup k internetu, což činí tyto nástroje informačního věku dostupnější pro více Američanů. Jsem přesvědčen, že bychom si měli stanovit za národní cíl vyrobit počítač a umožnit přístup k internetu pro každého Američana."[7]

Po americké vládě následovaly i mezinárodní instituce, které si za svůj cíl vytyčily uzavírání digitálního rozdělení, jako například OECD či EU, stejně tak jako další jednotlivé státy včetně ČR.

V Česku se tímto tématem zabývalo například dnes již zrušené Ministerstvo informatiky. V současnosti tyto úkoly řeší Rada vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost, spadající pod Ministerstvo Průmyslu a obchodu.

Digitální rozdělení a sociální exkluze

Jedním z následků digitálního rozdělení je sociální vyloučení, exkluze. Podle Mareše a Sirovátky je nejčastěji v Evropské unii vnímána sociální exkluze tak, jak ji definoval v roce 1999 Buchardt a Le Grand, který vyloučené jedince definuje " jako obyvatele/občany dané společnosti, kteří z důvodů, které nemají sami pod kontrolou, nemohou participovat na obvyklých aktivitách, k nimž by je jejich občanství opravňovalo a na něž aspirují."[8]

Toto vyloučení pak probíhá v mnoha rozměrech, Punar vymezil několik oblastí, ve kterých je digitální rozdělení vnímáno nejčastěji:[9]

• Ekonomická dimenze.
  
• Prostorová dimenze.
  
• Genderová dimenze.
  
• Rasová či etnická dimenze.
  
• Věková dimenze.
  
• Vzdělanostní dimenze.
  

Je nutné zmínit, že tyto dimenze nejsou striktně odděleny a některé spolu velmi úzce souvisí. Dimenze prostorová v podstatě reflektuje působení dimenze ekonomické z jedince na celé oblasti, státy či kontinenty, atp.

Ekonomické digitální rozdělení

Ekonomická situace bývá zmiňována jako jeden z nejdůležitějších aspektů ovlivňující digitální rozdělení. Rozděluje jedince na ty, kteří si mohou počítač (resp. připojení k internetu) finančně dovolit a ty, kteří ne. Digitální rozdělení je v tomto případě pouze projevem rozdělení socioekonomického. Ačkoli ceny počítačů i připojení k internetu výrazným tempem klesají, stále ještě si nemůže počítač a připojení k internetu dovolit každý.

Na druhou stranu, statistiky napovídají, že se nemůže jednat pouze o finanční nedostupnost. V roce 2012 bylo průměrně v ČR na 100 domácností 95 počítačů - tedy stejný poměr jako u barevných televizorů v roce 1995.[10]

V celosvětovém kontextu to potvrzují např. Dijk a Hacker: "1) Adopce počítačů a internetu roste rychleji než adopce jakéhokoli jiného média v historii, snad s výjimkou barevného televizoru. 2) Distribuce těchto technologií v populaci odpovídá normálu a rozdílům z hlediska příjmu, vzdělání, etnicity a pohlaví ve společnosti jako celku. 3) Počítače a internetové připojení jsou levnější každým dnem, dokonce levnější než barevné TV, které používá téměř každá západní domácnost. Trh pracuje, jak má, na vyřešení těchto rozdílů."[11]

Není tedy sporu o tom, zda ekonomické digitální rozdělení existuje, ale zda je opravdu vyšší, než-li odpovídá přirozené penetraci nové technologie do společnosti.

Geografické digitální rozdělení

Klasické zeměpisné rozdělení na země prvního, druhého a třetího světa platí i v otázce digitální propasti."Je zřejmé, že zde hovoříme o nerovnostech mezi rozvinutým a rozvojovým světem. Mezi bohatým „severem“ a chudým „jihem“. Zatímco ten druhý řeší rychlost připojení jednotlivců k internetu, tomu prvnímu se nedostává ani základní infrastruktury. Jde o přirozený důsledek nedostatku financí a koncentraci na jiné problémy jako hladomor, nemoci, chudoba nebo negramotnost."[9]

Různé mezinárodní organizace se ale aktivně snaží rozdíly mezi těmito světy setřít. Příkladem může být iniciativa TechGoesHome nebo projekt XO-1, který zastřešuje organizace OLPC (One Laptop per Child), jehož cílem je umožnit používání počítačů dětem i v nejchudších zemích světa. Jedná se o pokračování známého projektu $100 Laptop. Ačkoli se této ceny zatím nepodařilo dosáhnout (prozatím se zastavila na úrovni kolem $200), nejedná se o projekt neúspěšný.

Geografická digitální propast ovšem není pouze takto hrubé, celosvětové rozdělení. I v rámci jednotlivých zemí jsou digitálně rozdělené především zemědělské oblasti od oblastí industriálních či městské od venkovských.

Genderové digitální rozdělení

Pohlaví je často uváděno mezi proměnnými, které určují přístup člověka k výpočetní technice. Nicméně toto rozdělení se v současné době již téměř smazává. Ještě v roce 2007 píše S.E. Peacock ve své práci, že: "aspekty pohlaví jsou kriticky důležité neboť genderové role jsou determinovány celou řadou sociálních hodnot a norem . V současné době můžeme stále pozorovat znepokojující nerovnost žen a mužů, pokud jde o posouzení míry účasti žen v jakémkoli z oboru informačních technologií . Údaje ze sčítání lidu ukazují, že méně žen než mužů vlastnit počítač, zvláště pokud žijí ve společné domácnosti." [12]

Naproti tomu ČSÚ ve své statistice z roku 2013 uvádí rozdíl necelých 7% ve prospěch českých mužů.[1] Pokud tento trend bude nadále pokračovat, zdá se, že se není třeba genderové digitální propasti obávat.

Etnické a rasové digitální rozdělení

Vzhledem k tomu, že minority jsou závažným celosvětovým tématem, je i rasový a etnický vliv na používání ICT často podrobně sledován. Už první výzkumy prováděné v USA týkající se digitálního rozdělení se zaměřovaly na rozdíly mezi bílými a asiaty na straně jedné a hispánci a Afroameričany na straně druhé. Že příčinou není pouze finanční situace popisuje Brock, když tvrdí, že s ohledem na obchodní a ideologickou orientaci poskytovatelů webových stránek a jejich tvůrců jejich obsah směřuje k prezentaci a obhajobě názorů a hodnot, které jsou relevantní pro jejich vlastní světonázor. Tyto hodnoty současně omezují jejich potenciální publikum, neboť jsou nepřátelské nebo nerelevantní k potřebám menšin. V souladu s nedostatkem etnické rozmanitosti v oblasti informačních technologií nejsou afroamerické zájmy a informační potřeby poskytovateli obsahu příliš vysoce ceněny. To má daleké důsledky nejen pro využívání informačních a komunikačních technologií ze strany Afroameričanů, ale i na jejich postavení ve společnosti.[13]

To může být obecně důvodem, proč se etnické menšiny rozhodnou na takovém online obsahu neparticipovat, čímž se (nejen) digitální propast dále prohlubuje.

V ČR digitální rozdělení mezi etniky, zvláště pak mezi majoritním obyvatelstvem a Romy, existuje nesporně také, ačkoli konkrétní data k dispozici nejsou.

Generační digitální rozdělení

Generační rozdělení je jedním z témat, které prostupují společnost v širším měřítku. V případě digitálního rozdělení je to jeden z nejvíce polarizujících aspektů, jak dokazují četné výzkumy a statistiky.[1][11] V tomto případě také není možné tvrdit, že jde pouze o důsledek ekonomické situace. Tento stav spíše souvisí s tím, že mladší lidé mají více příležitostí a možností vzdělávání a osvojování nových technologií.

V ČR sice existují možnosti vzdělávání celoživotního, ale je jednak méně vyhledávané ze strany starších občanů a také jeho nabídka a propagace není dostatečná. V roce 2013 využívali lidé mezi 16. a 24. rokem věku internet v 97%, ve věku nad 55 let to bylo již v 58% a lidé starší 75 let dokonce jen v 7%. Ze statistiky je však patrný pozitivní trend, kdy například ve věkovém pásmu 55 - 64 let vzrostl počet uživatelů internetu za posledních 6 let o 20%.[1]

Zdá se tedy, že generační rozdělení týkající se užívání internetu pomalu mizí. Otázka však je, zda s každou další, byť dílčí, technologií nenastane rozdělení nové a nevznikne "tabletově-dotyková propast" či "virtuálně-realitní propast" v generační dimenzi.

Vzdělanostní digitální rozdělení

Vliv vzdělání na používání informačních technologií je nesporný. Už ve výzkumu prováděném mezi lety 2001 a 2003 v USA bylo doloženo, že zatímco lidé bez středoškolského vzdělání používali internet jen v 15%, středoškolsky vzdělaní v 44,5% a vysokoškolsky vzdělaní v 84,9% (bakalářský stupeň) a 88% (více než bakalářský stupeň), tedy u obou extrémů rozdíl téměř šestinásobný (73%). Z tohoto výzkumu vyplývá, že ve zmíněnou dobu v USA mělo vzdělání dokonce větší vliv, nežli příjmy, kde byl rozdíl extrémních příjmových skupin cca 53%.[14]

I v ČR je tento vliv jasně patrný. V roce 2013 bylo uživatelů internetu s pouze základním vzděláním jen 20%, středoškoláků s maturitou pak 80% a vysokoškolsky vzdělaných lidí 90%. Mezi lety 2007 a 2013 dokonce vzrostl rozdíl mezi uživateli s maximálně dosaženým základním vzděláním a středním (bez maturity) z 17% na 38%.[1]

Namísto uzavírání, tedy pozorujeme rozevírání existující digitální propasti a její posouvání směrem k nižšímu vzdělání.

Kritika digitálního rozdělení

Ačkoli je fenomén digitálního rozdělení všeobecně přijímán, existují i kritické názory, které jej buď zcela popírají, nebo upozorňují na možné nadužívání či dokonce zneužívání. Pravděpodobně nejznámějším bojovníkem s existencí digitálního rozdělení se stal Michael Powell, předseda americké Federální komise pro komunikaci. Na tiskové konferenci v roce 2001 přirovnal přístup k digitálním technologiím k přístupu k luxusnímu automobilu: "Myslím, že zde existuje Mercedes divide. Rád bych jednoho měl, ale nemůžu si ho dovolit." Dále ve svém projevu vyslovil názor, že fenomén digitálního rozdělení neexistuje, neboť pokud si někdo počítač nemůže dovolit, tak by ho prostě neměl mít. Sice svůj výrok dále korigoval, ale Mercedes divide se dostal do novinových titulků.[15]

Další kritice je podrobeno samotné zavádění ICT do škol. Tím se totiž jistým způsobem převrací kauzální závislost mezi vzděláním a přístupem k digitálním technologiím, kdy se rozšiřuje digitální propast kvůli potřebě ICT ve škole. Pak taková škola, která vyžaduje po žácích při studiu využití informačních technologií do jisté míry digitální propast rozšiřuje, místo aby ji scelovala.

Závěr

Digitální rozdělení je jedním z palčivých problémů informační společnosti a je nutné jej řešit. Nejostřeji digitální propast odděluje lidi na základě jejich vzdělání. Na rozdíl od dimenze genderové a generační, kde dochází k jasnému uzavírání digitální propasti a dimenze ekonomické, etnické a zeměpisné, kde má uzavírání mírný pozitivní trend, v dimenzi vzdělanostní se tomu děje naopak: "Longitudinální pohled na problematiku přitom nepřinesl utišující zjištění. Z hlediska toho, zda byly domácnosti na vyšší nebo nižší vzdělanostní úrovni, se rozdělení mezi tím, zda vlastní nebo nevlastní počítač s přístupem na internet neuzavíralo, ale rozevíralo. Ve vztahu k samotnému připojení k internetu se tento rozdíl mezi lety (1998-2000) dokonce zvětšil o 25 %. Ačkoliv právě v tomto ohledu představuje zlevnění ICT určitou naději k přemostění digitální propasti, je tento poznatek důležitým příspěvkem do diskuze, jak významnou roli hraje v přístupu a užívání technologií právě proměnná dosaženého vzdělání." [9] Z uvedeného vyplývá, že vzdělávání v oblasti informační gramotnosti je s ohledem na rozevírající se sociální nůžky nutné intenzifikovat právě v rámci školního vzdělávání a to v období před zakončením povinné školní docházky, tedy v kurikulu mateřské a základní školy. V současnosti je v základním kurikulárním dokumentu věnována informačním a komunikačním technologiím samostatná vzdělávací oblast, což je jistě dobře. Naproti tomu je však předmětu, který tuto oblast realizuje, v rámcovém učebním plánu věnována jen minimální hodinová dotace - 2 hodiny týdně pro celou povinnou školní docházku dohromady (nikoli v každém ročníku).[16 - str. 114] Otázkou je, zda to k uzavření digitální propasti bude stačit.

Odkazy

Digitaldivide.net – Internetový projekt zabývající se digitálním rozdělením

www.digitaldivide.net

OLPC - Webové stránky organizace One Laptop per Child

one.laptop.org/

Tech goes home - projekt zabývající se bojem proti digitálnímu rozdělení

http://www.techgoeshome.org/

Evropská informační společnost

ec.europa.eu/digital-agenda/

Internet World Stats - celosvětové statistiky týkající se užívání internetu

www.internetworldstats.com/

Information for Developement – webový portál Světové banky věnovaný zúžení digitální propasti

www.infodev.org

Webový portál Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost

www.vlada.cz/cz/ppov/rvis/rada-vlady-pro-informacni-spolecnost-73372/

Použité zdroje

1. ČSÚ. Využívání informačních a komunikačních technologií v domácnostech a mezi jednotlivci 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/p/9701-13
   
2. WORLD INTERNET STATS. World Internet Users Statistics Usage and World Population Stats [online]. 2001 - 2014, Jan 19, 2014. [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://www.internetworldstats.com/stats.htm
   
3. OXFORD DICTIONARIES. Digital divide [online]. 2014 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://www.oxforddictionaries.com/definition/english/digital-divide
   
4. OECD. Glossary of Statistical terms: digital divide [online]. 2002, 2006 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://stats.oecd.org/glossary/detail.asp?ID=4719
   
5. CISLER, S. Hot Button: Online Haves vs. Have-Nots [online]. San Jose Mercury News. 2000 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://www.athenaalliance.org/rpapers/cisler.html
   
6. CARVIN, A. The Gap [online]. 2006 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://public.wsu.edu/~ericsson/Carvin_gap_06.pdf
   
7. HILLEBRAND, Mary. E-COMMERCE TIMES. Clinton Launches Initiative To Bridge Digital Divide [online]. 1999 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://www.ecommercetimes.com/story/1956.html
   
8. MAREŠ, Petr a Tomáš SIROVÁTKA. Sociální vyloučení (exkluze) a sociální začlenování (inkluze) – koncepty, diskurz, agenda. Sociologický časopis/Czech Sociological Review [online]. 2008, Vol. 44, No. 2 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/Socialni_vylouceni_exkluze_a_socialni_zaclenovani_inkluze.pdf
   
9. PUNAR, Tomáš. Digital Divide v informační společnosti [online]. 2010 [cit. 2014-01-31]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Petr Mareš. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/65575/fss_m/.
   
10. ČSÚ. Vybavení domácností počítačem a vybranou spotřební elektronikou. 2013. [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/1_vybavenost_domacnosti_pocitacem_a_vybranou_spotrebni_elektronikou/$File/2013_sru_b1.pdf
    
11. DIJK, Jan a Kenneth HACKER. The Digital Divide as a Complex and Dynamic Phenomeno. The Information Society [online]. 2003, 19: 315–326 [cit. 2014-02-02]. DOI: 10.1080/01972240390227895 Dostupné z: http://web.nmsu.edu/~comstudy/tis.pdf
    
12. PEACOCK, Sylvia E. Challenges to Modernity: The Digital Divide: Die digitale Spaltung [online]. Zur Puiblikation freigegeben, Universität Erfurt, 2007 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://www.db-thueringen.de/servlets/DerivateServlet/Derivate-11901/peacock.pdf. Habilitationsschrift. Universität Erfurt.
    
13. BROCK, André. WILEY ONLINE LIBRARY. “A Belief in Humanity is a Belief in Colored Men:” Using Culture to Span the Digital Divide [online]. 2006 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1083-6101.2006.tb00317.x/full
    
14. U.S. DEPARTMENT OF COMMERCE. A Nation Online: Entering the Broadband Age [online]. 2004 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://www.ntia.doc.gov/legacy/reports/anol/NationOnlineBroadband04.htm
    
15. BAYNES, Leonard, M. The Mercedes divide?: American segregation shapes the color of electronic commerce. Western new England law review [online]. 2006, Vol.29 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://assets.wne.edu/164/16_arti_Mercedes.pdf
    
16. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 126 s. [cit. 2014-02-02]. Dostupné z WWW:<http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf>.
    

Tento text vznikl jako Seminární práce z předmětu Edukační technologie na PedF UK.