I obrazy mohou mluvit. I lidé mohou být obrazem - fotoaparát v hodině dramatické výchovy

Že předmět dramatická výchova (komunikační dovednosti apod.) nepatří mezi nejrozšířenější, ještě neznamená, že i on nemůže těžit z přínosu použití technologií. V tomto konkrétním případě jde o digitální fotoaparát a projektor.

V podstatě nejde o nic jiného, než o modifikované cvičení pro rozvíjení neverbálních schopností, takzvané živé obrazy. Fotoaparát nám ale umožní poskytnout výtečnou zpětnou vazbu, a pokud to okolnosti dovolí, dokonce zpětnou vazbu okamžitou. O co jde?

Studenti se rozdělí do skupin (ideálně 4 žáci) a každá skupina dostane:

• pracovní list s označenými předměty
• zvýrazňovač

Následně musí předvést živý obraz, ve kterém bude zvýrazňovač představovat právě některý z předmětů na pracovním listu. Předměty jsou to snadnější (Dálkový ovladač k TV) i těžší (křeček). Zapojit se musí všichni členové skupiny, jen tak je možné odlišit například zmrzlinu a lízátko. V obou bude pravděpodobně jeden "herec" držet zvýrazňovač a mít vyplazený jazyk. Ale právě postavení a výrazy ostatních, mohou značnou měrou napovědět. Předvádí ostatní, jaké je horko? Pak to bude asi zmrzlina. Je herec se zvýrazňovačem na kolenou "hraje dítě" a za druhou ruku jej drží "maminka"? Pak to bude spíš lízátko. Jakmile má skupina sestaveno, dá to vědět učiteli a ten tento živý obraz vyfotografuje (proto zvýrazňovač, aby byl na fotografii dobře patrný). A tak probíhá celá první fáze. Žáci sestavují takové obrazy, jaké si vylosovali (nebo dostali označeno na pracovních listech). Vyučující je fotografuje. Jakmile všichni dokončí (nebo uběhne časový limit), může nastat fáze 2. Osobně se mi osvědčil následující postup:

Postup

1. 45 minut

1. Vysvětlení, co jsou živé obrazy a jaké dřív měly místo.
2. Vyzkoušení jednoho, dvou obrazů, jen tak (téma: evoluce, žáci se připravují na písemnou práci, předvolební kampaň - dle věku a zájmů třídy).
3. Rozdání pracovních listů.
4. Tvorba živých obrazů (za 30 minut skupina 4-5 dětí obvykle stihla tak akorát 11 obrazů - 1/3 z pracovního listu).

Přestávka
Jestliže máte další hodinu až jiný den, půjde všechno snadno. Pokud ale máte dvouhodinovku, začíná tak trochu závod s časem. Během přestávky musíte:

1. Překopírovat fotografie do pc.
2. Upravit u všech úrovně, aby byly dobře čitelné.
3. Promíchat je.
4. Vložit do každé z nich číslo fotografie (aby byla již z obrázku identifikovatelná).
5. Zmenšit na rozlišení projektoru.
6. Nahrát na flashdisk.

Na první pohled se to zdá být v omezeném čase přestávky neuskutečnitelné, ale je nutné si uvědomit, že to všechno jsou automatické činnosti, které za nás udělá většina grafických editorů, a to se všemi fotografiemi naráz. Vřele k tomu můžu doporučit freeware program IrfanView, který v dávce a najednou dokáže vše toto zařídit (malý fígl pro to promíchání - stačí před automatickým přejmenování na čísla seřadit fotografie podle velikosti) - jen doporučuji vše si vyzkoušet dopředu vyzkoušet nanečisto. Pokud se to ale všechno podaří, budete odměněni obdivem vašich žáků a nadšením z toho, že si mohou vše ještě "zatepla" prohlédnout.
2. 45 minut
Zde budeme potřebovat projektor.

1. Rozdat pracovní list s předměty všem žákům (nestačí jeden do skupiny).
2. Promítat jednotlivé fotografie - žáci si přitom zapisují do políček číslo fotografie k předmětu, o kterém si myslí, že je na fotografii ztvárněn.
3. Přidělení bodů. Fotografie promítnout ještě jednou, ale s prozrazením správné odpovědi (tu přeci znají ti, kteří jsou na dané fotografii). U každé fotografie se spočítá počet žáků, kteří se trefili (ti, kteří daný předmět předváděli, se nehlásí). Každý, kdo uhodl, dostane bod. Každý ve skupině, které předváděla, dostane tolik bodů, kolik žáků uhodlo. Takto všichni žáci získají své skóre.
4. Zhodnocení. Nyní můžeme vyhodnotit nejlépe předvádějící týmy, body přepočítat na nějakou formu hodnocení (1 za práci v hodině) a pod.
5. Diskuze. Věřte, že žáci budou chtít některé fotografie vidět znovu, budou hledat výrazy ve tvářích, postavení rukou... Teď je čas na zpětnou vazbu. Diskutujte o významu toho, co sice "neříkáme", ale přesto sdělujeme. Jak silná je neverbální komunikace, když většina diváků z pouhé fotografie pozná, že zvýrazňovač je ve skutečnosti pepřenka...

Zkušenosti

Toto cvičení jsem v různých obměnách dělal mnohokrát. Od 5. třídy po maturanty. Vždy se setkalo s kladným přijetím, cvičení děti bavilo a pokud se druhá část nestihla vzápětí (nefungoval projektor a pod.), byl jsem celý čas bombardován dotazy "kdy už ty fotky doděláme". Funguje i mimo školní prostor. Vyzkoušel jsem ho i ve věkově značně heterogenních skupinách a vždy s úspěchem. Mám z těchto cvičení mnoho krásných fotografií, ale slíbil jsem dětem, že je nebudu nikde mimo školu zveřejňovat, laskavý čtenář tedy promine, že zde žádné ilustrace nenajde. Pokud máte tedy chuť udělat možná trochu něco netradičního i v jiných hodinách, než v dramatické výchově, s chutí do toho.

Praktické postřehy:

• Hodí se opravdu kvalitní fotoaparát - nejlépe zrcadlovka.
• Pokud nemáte opravdu hodně světla, fotografujte s bleskem. Jde o to, aby na fotografii bylo vše vidět, ten barevný posun a odlesky vám děti odpustí.
• Neraďte dětem, jak na to. Přijdou na to a možná byste se divili, co všechno je napadne

Odkazy

• Grafický prohlížeč a editor IrfanView.
• Metodický pokyn a pracovní list.